Emoce? Problém...

5. srpna 2015 v 22:56 | Melissa |  Moje kecy
Tohle téma týdne mě celkem zaujalo. Vždycky jsem si myslela, že umím ukázat své emoce nějak normálně, ale postupem času si začínám uvědomovat, že ne vždy je to pravda.
Svoje emoce dokážu většinou projevit u filmu, když brečím (a to je fakt často) nebo když mě něco zamrzí a brečím (taky často). Pak teda dokážu hodně projevovat zlost, vztek ...
Což tohle u sebe beru jako problém, protože to dávám moc najevo. Někdy bych chtěla to v sobě udržet, ale nejde to.
Co se týká vzteku, tak si kolikrát i říkám, že bych s tím měla něco dělat, protože se dokážu naštvat opravdu kvůli prkotinám. Nejvíc mě poslední dobou štve ségra a rodiče. Kolikrát za to ani nemůžou, ale prostě mě naštvou i jenom tím, že po mně pořád něco chtějí nebo se mě ptají na samé blbosti. Nechci se k nim tak chovat, ale vždycky mi to vylítne z pusy dřív, než si to rozmyslím. Někdy vyjedu bezdůvodně i na jiné lidi, ale já za to nemůžu. Prostě jsem občas s nervama na pochodu a když se k tomu ještě přidají s otravnými otázkami nebo řečmi, tak to prostě ze mě vylítne.


Jenže to je tak všechno. Když jsem smutná, tak to na mně lidé poznají opravdu jen někdy a popravdě mi to nevadí. Koho by taky bavilo pořád mluvit o svých problémech, když to stejně nikoho nezajímá a já nemám potřebu to někomu říkat. Většinu z toho radši v sobě budu dusit nebo to řeknu jen jedné osobě, které opravdu věřím a vím, že mě nepošle do háje a že mě vyslechne :)
Také se mi zdá, že neumím projevit radost. Jasně usmívám se a tak, ale to je tak všechno. Kamarádky se kolikrát radostí objímají, ale kdyby mě neobejmuly, tak já to sama od sebe neudělám. Nedokážu si přestavit, že bych se prostě jen tak někomu vrhla kolem krku. Mám kolikrát chuť to i udělat, ale neudělám to. Vlastně udělám, ale jen pokud se jedná o členy rodiny a to jen některé. To znamená rodiče asi i prarodiče a sestřenku s bratránkem, ale to jsou ještě malé děti a u nich mi to nevadí, protože mám děti ráda.
Přijde mi prostě blbí někoho obejmout, i když vím, že je to tomu člověku jedno a že by to klidně udělal taky. Jen já na to nemám odvahu.


Narduhou stranu zase musím říct, že bych dokázala být pořádná mrcha, ale to v sobě udržím. Na jedné nejmenované stránce (není to facebook) mě kolikrát tak vytočí komentáře, že mám i chuť těm lidem hnusně odpovědět, ale neudělám to, protože nechci přijít o čtenáře. Radši to ignoruju.
Vlastně i na tom facebooku mě někdy dostanou komentáře nebo příspěvky, co tam lidé píší.

Hmmm...ještě mě napadl strach. Myslím, že na mně všichni poznají, že mám strach, protože jsem hroznej posera. Kdybych měla vyjmenovat všechno, čeho se bojím, tak je to snad nekonečnej seznam.

Takže když to teda shrnu. Buď dávám emoce znát až moc a nebo zase málo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bianca Bianca | Web | 5. srpna 2015 v 23:11 | Reagovat

Mne sa náhodou páči ak niekto vie vyjadriť svoje emócie... ak potrebuješ plakať, plač. Ak potrebuješ kričať, krič. Ak sa potrebuješ smiať, smej sa.

2 Psychopath Yamari Psychopath Yamari | Web | 8. srpna 2015 v 18:58 | Reagovat

Já nesnáším emoce..... Ale je zase divné nemít nikoho rád...Je to divný pocit...(vlastní zkušenost)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama