Jsem jiná, no a co!

27. července 2015 v 20:45 | Melissa |  Moje kecy

Vždycky jsem byla jiná, než ostatní. Dřív jsem se tím trochu trápila, ale dneska mi je to úplně jedno, i když...

Od malička jsem nenáviděla kluky, protože mi vadilo jak se chovají. Ve třídě mi lezli, tak na nervy, že jsem se s nimi, prostě nechtěla bavit. Někdy jsem s nimi mluvila, jak jinak, ale ze kamarády jsem je nechtěla. Kluky jako mamarády jsem měla, ale byli to děti kamarádů rodičů. S nimi jsem si celkem rozuměla, ale dneska se bavím asi jenom se dvěma.
Také jsem nikdy nechtěla kluka. Už kvůli tomu si ze mě dělali srandu. Do dneška jsem žádného neměla a co jako?
V týhle prdeli, kde bydlim stejně nikoho nechci a mě taky ne (nebo o tom nevim). Nemůžu říct, že od sud někoho nechci, protože je to malý město nebo tak, ale prostě znám tu ty lidi a nejsou to zrovna ty, se kterými bych chtěla trávit čas a navíc stejně mě čeká intr, takže co. Navíc nejsem moc společenskej člověk, takže nemám ani šanci někoho potkat a zatím mi to moc nevadí.

Jiná jsem byla i v tom, že jsem nemluvila sprostě. Před naší třídu nikdy. Teď už mluvím, ale ne před nima. Nemám je zrovna v lásce a o nějaké kecy nestojím. Navíc mě od září čeká nová škola, nové město, lidé, co neznám, prostě nový začátek a oni mě už nezajímají. Před nima jsem nikdy nemohla být taková, jaká jsem chtěla být. Všichni ode mě něco čekali a já se podle toho chovala. Dneska toho lituju, protože je to to nejhorší, co jsem mohla udělat. Nebýt sama sebou.
Teď už se snažím být sama sebou, ale jde to těžko. Lidé vás znají takové, jakými jste byli a mně to samotné moc nejde, protože si pořád hlídám, co mám říct a co ne.
Už teď mě spolužáci (teď už bývalí) štvou tím, že mi říkají, že jsem se změnila. Jenže já jsem se nezměnila. Jsem konečně sama sebou a nebojím se zkoušet něco, co se mi líbí, i když se to ostatním nelíbí. Nekoukám už na to, co si o mně myslí. Je mi to už jedno a je to to nejlepší, co jsem mohla udělat, i když jsem stále jiná, tak jsem jiná svým způsobem. Tím kterým chci být.
To, že se někomu nelíbilo, že jsem měla zeleno modrý vlasy? A co, mně se to líbilo a měla bych je klidně znova (kdyby to tužidlo tolik nepouštělo ve vodě). Bylo mi totálně jedno, že mi říkali, že jsem vodník, že to vypadá, jako bych spadla do rybníka.

Prostě a jednoduše jsem jiná a jsem za to ráda. Nechci být jako lidi, co vypadají, jako by je vzal někdo přes kopírák. Mám svůj stal, který miluju, hudbu kterou miluju, a svojí rozdílnost, kterou začínám pomalu a jistě taky milovat :)

A teď pár citátů, co se mi hrozně líbí. Jsou od dvou členů mé oblíbené kapely :)


Picture

Picture
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrtvá Yamari Mrtvá Yamari | Web | 27. července 2015 v 21:10 | Reagovat

Nádherný blog...Spřátelíš?

PS: Děkuji za pochvalu básně

2 Mrtvá Yamari Mrtvá Yamari | Web | 27. července 2015 v 21:18 | Reagovat

Nebude...to já taky nejsem...podle nálady....a ted stejně domám nemám ještě zavedený internet...

3 Psychopath Yamari Psychopath Yamari | Web | 29. července 2015 v 22:16 | Reagovat

Ahoj jak se máš?

4 didslife didslife | Web | 30. července 2015 v 1:23 | Reagovat

držím palce v novom meste :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama